Vítejte v Horních Beřkovicích
Obec se nachází 12 km jihovýhodně od Roudnice nad Labem na okraji okresu Litoměřice.
První písemná zpráva se zachovala z roku 1344, ale podle pověstí se jedná o prastarou slovanskou dědinu, založenou v 9. století praotcem Pšovanů jménem Beš, po kterém prý dostala jméno Beškovice. Takto se jmenovala až do konce 16. století, kdy se začala psát Hoření, později Horní Beřkovice. Neoddělitelnou součástí obce je zdejší psychiatrická léčebna, která se nachází v barokní zámecké budově a v přilehlých pavilonech. Tento zámek byl vybudován v letech 1738 - 1756 hrabětem Adamem Františkem Hartigem. Poslední majitel, velkostatkář Josef Černý, prodal zámek v r. 1889 Zemskému úřadu země Čechy, který je v něm r. 1890 zřídil Zemský ústav pro choromyslné. Jeho součástí je rozsáhlý park, který byl na počátku 19. století upraven v anglickém stylu.
Další dominantou obce je budova základní školy, postavená v roce 1912. V současné době do ní kromě místních dětí dojíždějí žáci z Ctiněvse, Černoučku, Kostomlat pod Řípem a Libkovic pod Řípem od 1. do 9. třídy.
Jednou z nejvýznamnějších osobností, která se v Horních Beřkovicích narodila, je Klementina Kalašová (nar. 9.9.1850). Tato, ve své době velmi slavná operní pěvkyně byla žačkou Bedřicha Smetany. Později se stala členkou carské opery Petrohradě, královské opery v Londýně a čestným členem divadla v Parmě, kde jako přítelkyně G.Verdiho byla nejlepší interpretkou stěžejních rolí oper.
V současné době má obec 938 trvale hlášených obyvatel. K rozkvětu obce a zlepšení životního prostředí přispělo vybudování plynofikace a kanalizace, včetně čistírny odpadních vod.
Vzhledem ke klidnému prostředí a snadné dosažitelnosti z hlavního města se obec stává vyhledávaným místem chalupářů.
OBLAST PODŘIPSKA
Litoměřicko je veřejností spojováno především s pojmem zahrada Čech. Dnes už to tak zcela neplatí, i když jsme do Litoměřic každoročně zváni na stejnojmennou výstavu. Důvod je ten, že většina sadů na teplých stráních Českého středohoří je dnes neudržována a splynutím s přírodou jaksi přirozeně vytváří nové přírodní biotopy. Pokud bychom ještě dnes chtěli vidět v Litoměřicku „zahradu Čech“, pak svůj zájem musíme přenést spíše k Labi do Řipské tabule, kde stále působí mnoho větších i drobných pěstitelů zeleniny. Nejnavštěvovanějším místem celé oblasti je bezesporu památná hora Říp s rotundou Sv.Jiří na samotném vrcholu. Každoročně se zde koná tradiční "Řipská pout", která zde přivíta tisíce návčtěvníků z rúzných koutů naší republiky - a to už přeci stojí za návštěvu, jste rdečně zvání ...
HISTORIE - Ve stručnosti
Podle pověstí se jedná o prastarou dědinu, založenou potomky Pšovanů jejihž praotec se nazýval Beš, po kterém prý dostala jméno beškovice a takto se jmenovala až do konce 16.století a začala se psát Hoření Berkovice, později Horní Beřkovice.
Pšované přišli do naší vlasti s ostatními slovanskými kmeny v době stěhování národů mezi 5. až 6.stoletím. Usadili se v krajině při soutoku Labe s Vltavou. Tomuto místu se od pradávna říkalo Tramtárije. Tam si také založili dřevěný hrad, kterému dali jméno svého kmene Pšov. Hrad prý původně stával na zadním konci nižšího mělnického kopce, kde u jeho paty teče Pšovka a vlévá se nedaleko tohoto místa do Labe. V roce 972 se ještě uvádí v zakládací listině Pražského biskupství Krajina Pšovská a sídelní hrad župy Pšov. V tomto století je již také znám župan Pšovanů, Slavibor, jeho manželka Lidoslava (Ludmila), dcera Ludmila, která se narodila na hradě Pšov a syn Houska. Dceru Ludmilu pojal za manželku pražský kníže Bořivoj. Po smrti župana Slavibora, připadlo Pšovsko k pražskému knížectví. Koncem 10.stol. se již uvádí Krajina mělnická a nový kamenný hrad Mělník.
Z rodu Pšovanů pochází i Smil z Cítova, který v roce 1263 společně se svým bratrem Pavlem z Luštěnic, založili klášter sv. Vavřince pod Mělníkem. Jeho potomci sídlili na blízkých Beškovicích, Neumětelých, na Podbrdsku a dalších místech. Jejich rody jsou uváděny jako Beškovcové z Beškovic.
Hornobeřkovská pouť - H.J.Hus - dva kardinálové - Beškovci a Zajíci z Hámburku.
Hornobeřkovská pouť se tradičně držívala začátkem července na výročí upálení M.J.Husa. Od konce 70. let začala tradice poutě v naší obci pomalu upadávat. V roce 1991 a 1992 se začala tradice hornobeřkovské poutě znovu obnovovat, ale již jako pouť Svatojánská v areálu Psychiatrické léčebny.
Mistr Jan Hus se narodil kolem roku 1371 v Husinci u Prachatic a 6.července 1415 byl upálen v Kostnici.
První písemná zpráva o rodu Beškovců se zachovala z roku 1344, kdy obec Boskovice, jak se dříve Horní Beřkovice jmenovaly a beškovské panství vlastnil zeman Ježek z Boskovic. Z jeho rodu vzešli tři synové - Zdeněk, Smil a Jan.
Zdeněk B. měl za manželku Annu ze Škvorce, sestru pražského arcibiskupa Olbráma ze Škvorce, pozdějšího arcibiskupa na Roudnici, který dle pověsti měl vysvětit 12.června 1400 v roudnickém klášterním kostele M.J.Husa na kněze.
Smil B. byl členem Panské jednoty a stoupencem uherského krále Zikmunda, kterému pomáhal proti Míšanům.
Jan B. byl zase stoupencem M.J.Husa. Byl Senát s Jitkou z Házmburku a byl švagrem Mikuláše Zajíce z Házmburku, pána na Budyni, který 12.3.1414 v německy psané výsadě omezující robotu, na jeho panství uvádí mimo jiných svědků svého švagra Jana nejstaršího z Boskovic.
Otec pána Mikuláše Zajíce,pána na Budyni, a manželky Jana Beškovce, byl bratrancem pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce z Házmburku, který dne 18.června 1410 vyhlásil v Roudnici klatbu na M.J.Husa. Přední příslušníci rodu Zajíců z Házmburka stáli v husitském období na katolické straně a zúčastnili se bojn D"ti husitům a později i proti králi Jiřímu z Poděbrad.
Další Beškovci, Protiva a Ctibor, kteří sídlili na jedné ze tří tvrzí u Neumětel, koupili od Oldřicha Zajíce z Valdeku hrad Valdek. Protiva B. byl ženat se Skonkou ze Žebráku, který byl majetkem pánů Zajíců jednoho rodu z Valdeka. Dědeček pražského arcibiskupa Zbyňka Zajíce s Házmburka, Zbyněk Zajíc z Valdeka, koupil v r.1335 od krále Jana Lucemburského ves a hrad Klapý a panství Libochovice. Hrad přejmenoval na Hazmburk a začal si přát Zajíc z Házmburku v r.1336 vyměnil s králem Janem Lucemburským hrad Žebrák za hrad Budyni. Budyňské a libochovické panství spojil v jedno dominium pánů Zajíců z Házmburku.
Oba pražští kardinálové jsou pochováni v Házmburské kapli v chrámu sv.Víta na Pražském hradě. Olbrám ze Škvorce zemřel v roce 1402 a Zbyněk Zajíc z Házmburku 28.9.1411 v Prešpurku, odkud byl převezen do Prahy.